Srpen 2010

O blešce Julince - pohádka

2. srpna 2010 v 15:18 | cheia.dasa
Jednou tuhle blešku chytl páníček svému pejskovi v kožíšku a zavřel ji do skleničky. Blešce se to vůbec nelíbilo, sklenička byla klouzavá a studená. Smutně koukala přes sklo a vzpomínala, jak bylo dobře v kožíšku. Přemýšlela a přemýšlela kudy ze skleničky ven, když ji napadlo, že bude dělat, že stále spí. Tenhle nápad zabral na malého Honzíka, který byl natolik zvědavý, že skleničku trošičku otevřel a potom ještě trošičku. Chytrá Julinka toho využila a hop ven ze skleničky. Poskakovala po poličce, jé tam bylo hraček, po postýlce, tam bylo teploučko a hop na koberec, kde ležel pejsek Punťa. Skočila mu do kožíšku a nyní již čekala, kdy půjde páníček s Punťou na procházku, aby se dostala také ven. V kožíšku pejska již byla, bylo tam dobře, ale co když ji opět páníček chytí? Tak nerada by chtěla být opět ve skleničce. Brzy se dočkala té vytoužené procházky.
Hned druhý den vzal Honzík svého pejska do parku
a Julinka už na nic nečekala, skočila do kožíšku jiného pejska, který se tu potuloval a už spolu uháněli za město, kde tekla řeka Morava. Nový pejsek se jmenoval Alík a byl kamarád opravdového námořníka s bohatým vousem. "To by bylo bydleníčko" řekla si Julinka. Námořník mile přivítal Alíka a oba naskočili na krásný parníček.
Julinka si nyní mohla bydlení vybírat, protože byl námořník vysoký a Julinka chtěla dobrý rozhled, zabydlela se do vousu námořníka Pepy a započala
pohádkový život. Celé dny jezdila po řece a pozorovala
oba břehy. Viděla celou bobří rodinku, jak okusují spadlé dřevo, dělají si bydlení v kořenech stromů, kolem poletují kolibříci a čekají na svou rybičku, večer svítí světlušky krásným vílám k tanci a cvrčkové jim hrají až do rána. Námořník se občas poškrábal ve vousech a to Julinku vyrušilo z pozorování břehů nebo vody, kde zase sebou mrskaly rybičky, žáby a další vodní havěť. Pepa námořník byl velmi pracovitý, čistil řeku od nečistot, které tam přinesla velká voda nebo neukáznění turisté. Po veliké práci, kde se námořník i pejsek hodně ušpinili se vykoupali v řece a Julinka je čekala na břehu, protože ona se koupala velmi nerada. Když se
jednou opět Pepa s Alíkem koupal, Julinka na břehu usnula tak tvrdě, že neslyšela, jak parníček odjíždí. Tak Julinka ztratila své teplé bydleníčko. Nyní chodí po břehu a čeká, kdy se objeví nějaký další, chlupatý pejsek nebo Pepa námořník. A jestli to nevzdala, tak tam určitě čeká do dnes
.